Již v 6 hodin ráno se s námi odlepilo letadlo od země České republiky. Nebylo to však tak jednoduché, jako napsat tuto větu. Již během kontroly na nás koukala skupina security dosti podivně. I přes fakt, že spoust lidí věděla, co vezeme, kam to vezeme, byla kolem spousta problémů. Kapitán letadla nakonec oznámil, že "Tohle mi na palubě fakt nepoletí". Ludmila skončila pod palubou v krabici, která cestou praskla, ale máme všechny součástky. Let směrem do Minneapolis byl velice příjemný a jídlo (i s ním spojená uhlíková stopa co se týče plastových materiálů) se výrazně zlepšilo oproti minulým letům. Před přistáním nám dokonce kapitán popřál přede všemi cestujícími i personálem hodně štěstí na soutěži.
Unaveni z letu jsme se dopravili na Breck school s našimi rodinami, kde započala stavba robota. Času je málo, ale věřím, že tým je natolik odhodlán dokázat všem, že na to máme, že Ludmila bude opět stát na všech šeti kolech brzo, aby ukázala, kdo je tu číslo jedna.