1. 4. 2024 - S větrem v zádech

Ve 4 ráno jsme se sešli v plném počtu 14 lidí na Letišti Václava Havla a kolem šesté ranní ještě rozespalí po důkladné prohlídce zavazadel vzlétli nad Prahu a již po hodině a půl nás přivítal Amsterdam. Tam jsme se rozutekli po letišti posbírat pár soust snídaně a před desátou se nalodili na další let. Ten nás už odnesl přímo do Minneapolis. Cesta to byla dlouhá, krátili jsme si ji filmy, seriály a konzumací jídel, které nám v letadle nabídli. Přistáli jsme v 8 večer, neboli v jednu odpoledne místního času. Vzhledem k náročnosti cesty, brzkému vstávání a časovému posunu by nám kdekdo odpustil, kdybychom si šli ihned lehnout. To ale na našem denním plánu rozhodně nebylo. Jeli jsme z letiště rovnou na školu Breck, kde jsme se po lehkém občerstvení rovnou vrhli na rekonstrukci robota. Ten po cestě potřebuje trochu péče, abychom ho dostali do kompetitivní podoby. K tomu jsme před odeslání při testování narazili na spoustu mušek, které je také potřeba vychytat. To všechno se snažíme zkompletovat ještě dnes, abychom už zítra mohli plně jezdit a optimalizovat náš výkon před soutěží.

Kromě potřebných oprav zejména systému dopravníku donutů z intaku (přijímače) do shooteru (stříleče) jsme se starali i o stavbu tzv. bumperů, neboli nárazníků, které musí z bezpečnostních důvodů být nainstalovány na každém robotovi. Na těch máme i našité číslo týmu - 5996 - podle kterého nás na soutěži poznáte.

2. 4. 2024 - Pokrok nezastavíš

Dneska jsme se jali připravit reklamní placky našeho týmu na rozdání. Také jsme dodělali bumpery (nárazníky) a nasadili je na robota. Toho jsme snesli z dílny ve třetím patře do velké tělocvičny a udělali si tam provizorní simulaci herního hřiště. Měli jsme pár menších potíží s instalováním všech nových vymožeností, zejména u vzdálenosti robota od země. Některé úmyslně snížené prvky totiž dřou o koberec, což může robota zpomalit a hlavně zmate autonomní operaci robota, kterého to může vyosit z předem zadané dráhy. Vcelku hlásíme úspěch, je to nejrychlejší doba, za kterou jsme kdy po příletu robota rozjeli a Honza (tak se letos robot jmenuje) má už v aktuálním stavu technologický náskok na Zkřivana z minulého roku a Ludmilu ze sezóny 2022. Zítra nás čeká celý den testování a trénování, ať už jsme ve vrcholové formě pozítří na tréninkových zápasech.

3. 4. 2024 - Honza je připraven

Ráno jsme dodělali nárazníky a ti, kteří zrovna neřídili a neopečovávali robota, se vrhli na tvorbu propagačních materiálů. Vytvořili jsme spousty placek s logem R.U.R. a poté i pár velkých samolepek na rozdání ostatním týmům. Vytunili jsme náš vozík na robota, přidali jsme na něj spoustu stojánků a držáků na nárazníky a nejdůležitější nástroje a pomůcky, abychom je mohli spolu s robotem všude brát s sebou. Robot se zatím projížděl naším hřištěm a vyzkoušel si i společně s robotem Brecku koordinovaný pohyb po hřišti. Odpoledne jsme sbalili všechny naše náležitosti a uklidili po sobě robotickou dílnu, jelikož už se na školu Breck po dnešku nebudeme vracet. Rozloučili jsme se s naším dočasným domovem, naložili Honzu a všechno nářadí do přívěsu a odvezli je do Williams arény Minnesotské univerzity, kde od zítřka budeme soutěžit. Na místě jsme vystavěli náš stan, který bude sloužit jako garáž a opravna robota v příštích dnech a vyvěsili tam našeho maskota, zvíře Porg ze Star Wars, společně s českou vlajkou a naším společným plakátem R.U.R. a týmu Stampede z Brecku. Společně s nimi náš stan sdílíme a s ním i nářadí a baterie, které robota pohání. Jediné, co musíme mít odděleně jsou šrouby a podobně, jelikož tady v Americe používají na všechno imperiální jednotky, které by nám úplně na našeho robota nepasovaly. 

4. 4. - První zápasy

V 7:30 přesně jsme se všichni sešli před Breckem a nastoupili do klasického žlutého školního autobusu, který nás dovezl na soutěžní místo. Dnes nás čekají pouze tréninkové zápasy, i tak už ale chceme mít všechno vypilované do perfektního stavu, abychom mohli zítra jen přihlížet a obdivovat Honzu na hřišti s ostatními roboty. Prvním bodem na pořadí dne byla kontrola legality robota, detailní inspekcí jsme prošli hladce a měli tak tento úkon brzo z krku. V 11 hodin našeho času, tady šest odpoledne v Evropě, přišla první možnost testovat robota. Tréninkové zápasy začaly až odpoledne, už v 11 jsme ale na zmenšenině hřiště mohli testovat schopnosti na zmenšené verzi hřiště, podobně jako té, co jsme měli k dispozici na Brecku.

Po 12. hodině přišel náš první tréninkový zápas. Bohužel se nezdařil podle našich představ, robot fungoval dobře, ale opravdové hřiště se oproti kopii na Brecku lehce lišilo, a tak nám o trochu nevycházely výpočty. Vše to ale byly pouze maličkosti, které lze jednoduše opravit. Druhá tréninková hra nám přinesla trochu více problémů, při naší automatické fázi vypadl střílecí motor a byli jsme bezmocní. To vše jsou ale opravitelné problémy a naše naděje a morálka zůstávají velmi vysoko. Zejména díky poslednímu zápasu dne.

V tom jsme předvedli dominantní výkon včetně dvou vstřelených bodů již v úvodní, automatické fázi. Dohromady jsme tak nasbírali celých 27 bodů, což nás posouvá mezi jedny z nejlepších robotů turnaje. Takový výkon ještě v tréninkovém dni nikdo z nás nepamatuje a je to výborná známka toho, co nás může čekat zítra.

5. 4. - Na ostro

Ráno jsme se sešli před arénou ještě dříve než obvykle, abychom mohli zazpívat českou hymnu před začátkem samotné soutěže. Hned po konci ceremonií jsme provedli poslední test naší automatické fáze na zmenšenině hřiště a poté se již vydali rovnou na opravdové hrací pole do prvního zápasu. V něm jsme předvedli nevídaný kousek, a to 3-piece auto. To znamená, že jsme v automatické fázi, kdy naši řidiči nemohou ovládat robota, který se tak pohybuje úplně sám dle vlastního kódu, zvládli trefit herní prvek do šachty za pět bodů, poté přijeli k dalšímu, sebrali ho, také ho vystřelili za pět bodů, a dokonce zvládli v těch krátkých patnácti sekundách ještě dojet ke třetímu, ten také nabrali a vystřelili za pět bodů, a odjeli pryč z naší zóny, což nám přineslo další dva. Díky tomuto kousku začínáme dálkově řízenou fázi již z sedmnácti body, a tak není divu, že jsme se dostali za celý zápas až na 29. To vše i přesto, že jsme poté už skórovali převážně za jeden bod (méně výhodné, ale dá se za to koupit bonus, který týmu může pomoct později) a přesto, že jsme v kolizi s jiným týmem částečně ztratili možnosti ovládání na poslední půlminutu hry.

Druhý zápas nám vůbec nevyšel. Naši spoluhráči nám bohužel více uškodili než pomohli (neb se jeden z jejich robotů rozbil) a kvůli špatnému nakonfigurování našeho robota před hrou jsme nezopakovali naše nádherné 3-piece auto. Poté už soupeř zjistil, v jak špatné situaci jsme, a blokoval našeho robota dvěma svými, takže jsme zvládli jen 3 vstřelené herní prvky za jeden bod každý. Při lezení, za které by byly 3 body, nás jeden z našich spoluhráčů shodil, a tak se jedná o výkon dost kontrastní oproti zářnému výsledku minulého kola.

Třetí a čtvrtý zápas dopadly podobně jako první a druhý. V tom třetím ovšem našemu robotu umožnili prostor skórovat (protože byli mnohem méně verzatilní, např. mohli skórovat pouze na jedno ze dvou míst), a tak jsme pro naši alianci alespoň uhráli výhru za 2 vyhodnocovací body. V tom čtvrtém jsme tolik štěstí neměli. 

Pátý zápas teprve předvedl, čeho jsme schopni. Dostali jsme totiž spoluhráče, který byl též jedním z místních favoritů. Předvedli jsme naše nové 3,5-piece auto, kde kromě vystřelení třech herních prvků ještě navrch nabereme další, připravený k výstřelu na začátek řízené fáze. Náš nový spoluhráč také přidal ruku k dílu a společnými silami jsme se tak dobrali k nádherným čtyřem Vyhodnocovacím bodům, což je maximum za jedinou hru. Dva jsme dostali za výhru, jeden za úspěšné vstřelení patnácti herních prvků a jeden za výborně zvládnutou kombinaci lezení, kdy jsme zavěsili naše roboty za jeden řetěz a ten třetí vylezl vedle. Tato hra nás posunula na 24. místo a vrátila nám naděje na výborný výsledek.

6. 4. - Ostudu domů neneseme

Po výborných výkonech minulého dne jsme byli nadšeni z našeho zlepšení oproti letům minulým a Honza nám za naši výbornou práci v přípravě děkoval tím, že s ním až na maličkosti nebyly žádné podstatné problémy. Necukal se, poslouchal na slovo a na rozdíl od třeba i robota Brecku na něj byl absolutní spoleh.

Srdce lámající realitu nám ale připomněly další tři zápasy, kde jsme opět několikrát hráli "sami" (kvůli častým rozbitým robotům) a v posledním zápase dokonce i v doslovné početní nevýhodě, když se naše jediná šance na postup rozpustila před našima očima v momentě, kdy jeden z našich spoluhráčů ani nemohl do zápasu nastoupit kvůli velké mechanické poruše. S pocitem nezaslouženého neštěstí jsme sledovali play-offs, kterých jsme se nemohli zúčastnit. S postupujícím časem ale převládla v našem táboře spokojenost s výkonem našeho robota a začaly kolovat myšlenky o tom, že bychom se posnažili nasbírat peníze na nové díly, abychom si mohli Honzu ponechat i na další sezóny na důkaz našich inženýrských dovedností. 

Naše plány se ale velmi změnily, zamíchaly a radostně zkomplikovaly v pouhých pár momentech, protože si těchto dovedností povšimli i rozhodčí. Ti nám právě za výjimečné inženýrské dovednosti udělili cenu Engineering inspiration pro nejlépe navrhnutého, nejlépe sestaveného robota s originální myšlenkou (či vícero), díky které letíme již za týden na celosvětové finále do Texaského Houstonu!!!

Po předání medailí a spoustě focení jsme povečeřeli se sesterským týmem Stampede z Brecku, který nakonec vypadl v samotném finále soutěže, a tak se k nám na cestě do Texasu letos nepřidá.