Naše cesta rozhodně není u konce, dalo by se říct, že teprve začíná. Robota jak víte jsme už poslali a sami jsme taky už dorazili do US, ale o tom všem se dozvíte v našich denních zápisech, které se všemi detaily teď najdete v našem SOUTĚŽNÍM DENÍKU. Můžete očekávát naprostou upřímnost, protože soutěžení v USA je z naší zkušenosti prostě horská dráha.
Tak jsme to zabalili, náše několika měsíční úsilí, které náš robot ztělesňuje, je teď pěkně usazené v krabici, na které je za všech stran nápis FRAGILE. Sbalení předcházelo ještě finální focení, pak jsme robota zabalili a následoval úklid dílny a celkově všeho, co muselo jít stranou blížícímu se odeslání robota. Po sbalení Jana Lucemburského jsme začali s výrobou náhradních dílů, které si sebou ještě do USA vezmeme a pomalu se k odletu chystáme i my. Brzy se vám budeme hlásit ze Spojených států.
Robot je téměř hotový! Fotíme a dokončujeme, stačilo jen najít to správné jméno a náš robot je tu.
Před odletem už nám chybí jen pár posledních věcí; např. namontovat a pozapojovat pneumatické rozvaděče a nasadit druhý intake. Na poslední stage výtahu je potřeba namontovat stahující pružiny, abychom dosáhli dolní polohy.
Po úplném dokončení stavby se rovnou vrhneme na stavbu upgradů - vyhazovač na míče, popř. nový intake. Pak už jen otestujeme program, na což jsou naši programátoři plně připravení.
S horními deskami vypadá robot moc dobře, příští víkend už se bude vyjímat v krabici na cestě za moře :)
(foto - skoro hotový robot, prozatím ještě v prostorách naší dílny)
Robot už je na cestě k plnému sestavení :)
Deplying na L2-L4 funguje naprosto perfektně a 1/20. geometrii také není potřeba upravovat, akorát upravíme horní osu. Do ní vyfrézujeme drážky pro pera a vytiskneme příruby, na kterých se bude točit intake. Pohon kol zůstane zachovaný. Písty nahradíme NEO motorem zpřevodovaným.
Zbýval nám poslední týden před odesláním robota, které se musí zrealizovat už dva týdny před začátkem soutěže, čímž bohužel každoročně ztrácíme drahocenný čas. To ale vůbec nezanechává stopy na našem pracovním nasazení, právě naopak!
O víkendu jsme ještě balancovali na laně s intakem, v jehož pohybu se přes všechny výpočty dělo něco, co nebylo možno úplně identifikovat a co nám bránilo v zaklápění. Zároveň bylo třeba hojného počtu robotiků, aby se zároveň zvládla vytahat pneumatika k výtahu i k lezení.
V týdnu jsme pak ještě udělali komplexní diagnostiku výtahu a ukázalo se, že vozíky kloužou bez jakýchkoliv problémů, ale popruh se kouše někde mezi ložiska a hliníková okénka. Jako řešení se vyklubal “váleček” neboli “koruna” z pásové brusky. Potřebné díly jsme natiskly a následně vyměnili.
Výhled do dalších pár dnů se skládá z práce na druhém intaku a bumperech, abychom byli schopni vše poslat s robotem. Odeslání se plánuje na 13.-14.3., už se nám to blíží!
Dvoudenní dílna (hlavně v kontrastu k minulé jednodenní) nám dala spoustu prostoru pro práci a ta zase přinesla několik úspěchů, máme zkompletovaný frame, elektroniku, lepší držák na výtah, lezení a jeden z intaku. Během týdne musíme ještě rozkreslit umístění pístu, který umožní vyklápění celé aparatury lezení. A kromě úspěchů zase další prostor pro zlepšení, jedním z nich je rozhodně fungování intaku. Ten má teď dva zásadní problémy, jakmile nabere korál, nemají písty dost síly na to ho zvednout a zároveň, když se intake spouští, působí na něj jak síla pístů, tak síla gravitace a to je pro něj malinko moc.
(na fotce vpravo je náš intake sestavený odděleně od robota)
Výroba manipuláturu nebyla nic příjemného, po dlouhém odměřování, uprvování a vrtání se nám podařilo dát dohormady aspoň jeho držák a úspěšní jsme byli i při stavbě skoro celého intaku. Vše, co jsme dnes dali dohromady bylo v podstatě ihned podrobeno zkoušce. Momentálně víme, že robot v současné podobě bez problému zvládne vysouvat a zasouvat výtah, nabírat korály a posunout je směrem k manipulátoru dokonce je umístit na reef. Oříškem pro nás ještě zůstává skórování na nejvýše umístěné úrovni, ale to jistě také rozlouskneme. Z hlediska programu nás rozhodně čeká práce na (polo)automatických funkcích, které by měl robot zvládnout a nebudou tady při soutěži vyžadovat naši plnou pozornost. Object detection, kterou jsme spustili na začátku února, má stále poměrně vysokou chybovost, nezbývá tedy než na něm ještě víc zapracovat.
Z minulých let jsme se poučili a víme moc dobře, že času je málo, máme před sebou poslední měsíc před odletem do USA a ještě nám zbývá spousta práce. Jsme zase o krok blíž k finální podobně manipulátoru a nazanedbáváme ani programování, máme připravenou mapu reefu a opravenou funkci na ovládání našeho proslulého výtahu (který jsme mimochodem opět rozložili). Zároveň ještě bojujeme s lezením (dalo by se říct i zavěšením), to bude taky potřebovat pořádnou kontrolu, abychom si byli jisti, že rameno, které nám to má umožnit, má správné proporce.
(foto: stříbrný válec uprostřed je již zmíněné lezení)
Tento měsíc začínáme s prací na object detection, podařilo se nám natrénovat model tak, aby rozpoznal různé herní prvky např. modré míče (algae). Během příští dílny bude ještě vše přezkoušeno na našem (improvizovaně sestaveném) reefu. Co se týče intaku, došlo na úpravy, které umožnují, aby korály, které intake nabírá, posouval správný směrem. Kvalitní intake je pro našeho robota zásadní, protože bez něho by svůj spot light nedostala žádná z dalších funkcí. Nejnutnější pro nás teď je 1) dodělat manipulátor (konečnou část na výtahu, která vždy umístí korál na reef) na němž závisí komplexní testování robota, od intaku, který bez manipulátoru nemá korály kam dál vkládat, po výtah, u kterého musíme s váhou, kterou manipulátor přidá, počítat kvůli pohybu. 2) Rozhodnout jak bude umístěna elektronika na spodní desce a tu podle toho pak následně vyříznout.
momentální návrh intaku
Bez menších erorů se nikam neposuneme, je možná sice trochu demotivující říct, že všechno je potřeba aspoň trochu upravit, ale je to rozhodně lepší, než se zaseknout. Intake, který umožňuje našemu robotovi nabrat části, které bude během soutěže umisťovat na korál (a tím i skórovat) bude potřeba umístit tak, aby byl jeho poslední válec o něco výš nad zemí. Úpravy čekají i náš výtah, při směru nahoru se pohybuje příliš rychla a tím jsme již zničili dva vozíky. V týdnu bychom se měli zaměřit víc i na lezení robota, otázkou teď je, jestli máme na zvednutí dost síly.
Dvoudenní dílna nás posunula zase o krok blíž k tomu, jak chceme, aby náš finální robot vypadal. Tenhle víkend pro nás bylo hlavním cílem abychom se posunuli v sestrojování výtahu, a to se nám taky povedlo. Vyrobili jsme všechny jeho tyče, odměřili umístění motoru, který našemu robotu umožní se pomocí výtahu zvednout a v neposlední řadě 3d vytiskly finální vozíky z pevného filamentu PET-G s uhlíkovým vláknem, které umožňují hladký a precizní pohyb manipulátoru po vertikální ose. V neděli jsme pak celý výtah včetně rozpěr dali dohromady a pokračovali v práci na elektrických a pneumatických rozvodech.
Dnes jsme dořezali držák pístu pro náš mechanismus na lezení a připravili jsme tyč, která při lezení celého našeho robota bude nést všechnu váhu.
Dále nám dorazily ložiska, které nám včera tak chyběly, takže jsme mohli dokončit sestavu tyčí na lezení. Teď už nám chybí jen přidělat jí na robota a dodat rozpěry, na kterých budeme pracovat o víkendu. Tyče drží velmi dobře, bez rozpěr s tolerancí asi 0,1 mm. V nadcházejících dnech rozebereme podvozek, vyřízneme díru pro naše lezení a připravíme pro něj připevnění, stejnětak pro naše tyče pro manipulátor.
Dál pokračujeme zatím nevídanou rychlostí! Tyče pro náš vysouvací manipulátor jsou připravené, držení ložisek v nich usazených dolaďené a dokonce nám i dorazilo několik zásilek - naše modré popruhy a nafukovací Algae! Dále je k výrobě připravený i intake. Dostali jsme se do situace, kdy nás ve výrobě limituje hlavně dodací lhůta součástek, takže se nadále plně věnujeme CADování (vytváření 3D modelů pro výrobu).
Doufáme, že i zbytek sezóny udržíme toto svižné tempo!
Tento víkend byl, stejně jako ten minulý, nabitý akcí. Programátoři opravili všechny softwarové chyby, se kterými jsme se setkali při programování podvozku, takže je plně připraven jak na autonomní tak lidské řízení. Co se autonomního řízení týče - první gamepiece zvládneme v samotné hře umístnit pod 2,5 sekundy! Zároveň jsme naprogramovali zobrazování pozice robota v rámci hřiště na Elastic Dashboard, takže můžeme naživo sledovat, jestli robot dělá to, co dělat má. Dále se budou věnovat programování Limelightu.
Mechanici dokončili design výtahu. Složený výtah má od země lehoučce přes 700 mm, skládá se ze 3 620mm stagí, přičemž maximální výsuv činí cca 1820 mm. Celková šířka výtahu bude pouhých 130 mm (!), čímž se minimalizuje hmotnost. Letošní držáky ložisek jsou tištěné (finální verze bude buď z PC nebo PETG-CF) a kromě držení ložisek zajišťují i správnou rozteč výtahových tyčí. Po našem loňském úspěchu je náš výtah znovu držen PP popruhy o šířce 20mm. Na frézce jsme vyřízli prototyp intaku (podavače herních dílů do robota), na kterém v týdnu otestujeme správnost úhlu naklopení tyčí.
Nakonec jsme dokončili část Korálu (Reef, element herního pole pro skórování), na kterém našeho robota budeme testovat.
Ve tři odpoledne jsme se sešli po vánočních prázdninách v dílně na každoroční slavnostní odhalení disciplíny na letošní edici First Robotics Competition s názvem Reefscape. Zhruba v půl sedmé nám bylo odhaleno, za které úkoly budou v letošní edici naši roboti bodováni. Prvním úkolem je zavěsit kusy duté pvc trubky na tyče připomínající věšák na kabát. Dalším úkolem je vstřelit gól s velkým měkkým míčem do branky velikosti florbalové brány, která je 20 cm nad zemí. Vzhledem k rozdělení bodů, které je silně v prospěch trubek, jsme ihned stanovili, že trubky jsou naším hlavním cílem. Poslední šanci získat body dostane každý tým na konci, kdy se musí zachytit na železné půl metru vysoké klece zavěšené na řetězech. Řetězů a vršku klece se přitom nesmíme dotknout. Obtížné na tomto úkolu je, že na kleci robot musí vydržet i pět sekund po konci hry když je kompletně vypnutý.
Bonusové body dostane ten, kdo zvládne některé z těchto úkonů v prvních 15 sekundách, když se robot musí ovládat úplně sám bez pomoci řidiče u počítače.Po doposlechnutí úvodního výkladu přišlo na řadu důkladné prostudování herních pravidel. Ty mají každoročně přes 150 stran a obsahují všechny informace o hře a herních prvcích a veškerá pravidla soutěže. Po půl hodině od konce přenosu už na tabulích v učebnách septimy i oktávy vznikaly první koncepty robotů. Za zhruba hodinu už celým PORGem byla slyšet diskuze o konkrétních mechanismech na provedení herních úkonů. Ještě před půlnocí se debata přesunula do dílny, kde byl domluven finální nápad robota. Naše vize obsahuje spoustu prvků, které náš tým zná skrz na skrz z minulých ročníků v kombinaci s kreativními inovacemi vynucenými zejména složitým lezením, které nám nejspíš bude vytvářet největší potíže. První verze podavače na sbírání trubek do robota byla sestrojena ještě před půlnoci. Tato verze sice využívala hlavně dřevěnou, improvizovanou soustavu a manuální pohon vrtačky, ale její úspěch nás utvrdil v potenciálu tohoto konceptu. O půl jedné ráno už jsme měli i verzi s dvěma osami a dvěma vrtačkami, která dokázala trubku zvednout ze země i dopravit až dovnitř robota. Také jsme se shodli na velikosti podvozku a rozložení mechanismů, baterie, elektrických rozvodů a kabelů napříč podvozkem. Díky tomu máme daný základ a známe své prostorové a váhové limitace pro jednotlivé části robota.