Celou dobu soutěže jsme nemohli robota dokopat k tomu, aby fungoval podle našich představ. Pokaždé se zdálo, že se nám konečně povedlo dostat Jana Lucemburského do stavu, který by byl kompetitivní, ale vždy nám taková forma vydržela jen u nás v pitu. Jakmile zazněla siréna a zápas začal, náš robot jako očarovaný zapomněl všechno, co jsme mu v pitu naordinovali. Naštěstí jsme alespoň jednou dokázali použít všechny aspekty našeho robota a tak alespoň sami víme, že fungovat umí - jen se nám to nedařilo ukázat opakovaně a od začátku.
Není to úplně šťastný výsledek a dokazuje, že v FRC se musí v rámci sezóny povést pro úspěch úplně všechno od kickoffu až po soutěžní den. To se nám letos nepoštěstilo, a tak jsme robota v jeho nejsoutěživějším stavu holt letos na soutěži neviděli. Vyklidili jsme pit a rozebrali vše do kufrů tak, aby vše bylo připravené na zítřejší návrat domů. Po posledním rozloučení s arénou jsme se vydali zpátky na Breck na společnou večeři.
Ve snaze mít co nejvíce času na přípravu prvního matche vyrážíme nekřesťansky brzy ráno. Po příjezdu do pitu se pouštíme do finálních úprav robota a po slavnostním ceremoniálu jdeme do akce. Zahajujeme celý turnaj, což se moc nehodí, jelikož je na robotovi ještě spousta práce.
- match 1: Robot se nechová tak, jak bylo naplánováno, pohnout se z místa se nám podařilo, ale tím bohužel končíme.
- match 2: Zkoušíme novou roli na poli - bránit protihráčům umisťovat korály a získávat body. Z ničeho nic ale přestávají fungovat kola, pravděpodobně kvůli chybě v programu.
- match 3: První výhra, hurááá! Opět na straně protihráče, kde jim bráníme ve hře, zatímco naší spoluhráči umisťují jeden korál za druhým. A získáváme celých 5 ranking pointů, které nám pomáhají postoupit výš.
- match 4: Začínáme na našem poli a snažíme se umístit korály, ale intake po chvíli přestává pracovat, takže se opět pouštíme do bránění protihráčů. Na konci se pokoušíme vylézt na klec, což se nám podaří, ale výtah se dotýká karabiny, což rozhodčí nechtějí uznat a tak my ani sesterský tým Brecku nedostáváme za climb žádné body.
- match 5: Jen tak tak stíháme přijet na pole včas, po neúspěšném pokusu o umístění korálu se vrháme na úspěšnou obranu protihráče a zápas ukončíme bohužel neuznaným climbem.
- match 6: Slavíme, máme za sebou první úspěšný climb dne! A podařilo se nám umístit jeden korál! Končíme tedy na pozitivní straně, snad robotovi všechno zůstane i na další zápasy.
Každým zápasem se zlepšujeme, čistě teoreticky: kdyby nám robot přijel včas, dnešní nedostatky bychom včera odstranili a byli bychom sebevědomější, efektivnější a méně vystresovaní. Ale i tohle k tomu patří, bojovat nepřestáváme! Naší další možností, jak se dostat na šampionát je přes cenu Impact, která je udělena týmu, který má největší dopad na své okolí a komunitu. Loni jsme byli k výhře velmi blízko a letos se o to pokoušíme zase, tak nám prosím držte palce, prezentace se vydařila, doufáme! A to je pro dnešek všechno, den byl velmi nabitý, ale věříme, že si to všichni moc užili a ještě užijí. Tak pac a pusu zítra!
Pamatujete si na virózu z prvního dne? My bohužel ano! V soutěži o počet nemocných v týmu bychom asi vyhráli. Dnes ráno vyrážíme do soutěžní arény v počtu -1 a dalšího člena ztrácíme během dopoledne. Kolik nás bude v sobotu? Doufáme, že co nejvíc.
Hned po příchodu se pouštíme do práce. Mechanici montují nový intake systém, programátoři pracují na kódu a vše zatím klape jak hodinky. První practice match nás čekal ve 13:30.
A nebo taky nečekal. Pokazilo se asi vše co se pokazit mohlo. Podtrženo sečteno jsme rozebrali celého robota a zpátky ho postavili za jeden den. Namontovali jsme nový intake a zúčastnili se jednoho practice matche. Ten se moc nevydařil, takže další úpravy jak robotu tak programu. Teď jen doufat, že vše bude fungovat tak, jak má a jak máme vymyšleno, další practice match už z časových důvodů nestíháme.
Na závěr dne robot úspěšně prošel inspekcí a je ready na zítřejší match day! Začínáme v 8:50 CDT (tedy pro CET si přičtěte 6 hodin).
ROBOT JE TADY!! Sice o několik dní později než byl očekáván a stálo to dva vystresované mentory, ale máme ho a mechanici se již brzy ráno pouští do práce. Robot dorazil vcelku, ale rozpohybovat se ho hned po vyložení nepodařilo, pravděpodobně nějaká chyba s motorem. Špatné zprávy tímto nekončí a my se dozvídáme, že korály (jeden z herních prvků), které jsme měly k dispozici v Praze, byly mnohem lehčí než ty soutěžní a náš robot s nimi neumí pracovat. Tento problém řešení naštěstí má a my máme v plánu využít rezervní intake systém, který jsme spolu naštěstí vzali. Zda to bude fungovat se dozvíme zítra. Další problém nastal s 3D vytisknutými díly ve vaničkách, které všechny popraskaly a musíme je vyměnit za polykarbonátové. Bohužel se seznamem nefunkčních věcí neloučíme, programátoři narazili na chybu v kódu. Z vysokých ambicí na poloautomatizovaného robota dnes sešlo a naším nejbližším cílem je dostat robota do pohybu a zajistit, že vše, co máme, pracuje jak má.
Podtrženo sečteno, dva z potřebných mechanismů jsou funkční, robot se rozpohyboval a výtah jezdí jak má. Na zbytku usilovně pracujeme a doufáme, že budeme schopni vše otestovat během practice matchů zítra. Opravili jsme, co se dalo, robota a vše potřebné jsme naložili a odvezli do arény, kde se soutěž odehrává. Pit je postavený, robot je po inspekci a my jsme (snad) ready na zítra, dobrou!
Ráno jsme se probudili plní naděje, že nás na Brecku bude čekat robot. Zpráva, že je stále v Chicagu nás moc nepotěšila, znamená to, že budeme mít pouze jeden den na opravení všeho, co se po cestě rozbilo. Zatímco mentoři co půl hodinu volají do Chicaga, my se snažíme udělat co se dá. Driveři zdokonalují své schopnosti alespoň na vypůjčeném robotovi, mechanici jsou jim podporou a připravují nářadí na další den. Teda jen co ti, které nepostihla viróza (přivezená, nebo z americké stravy? Nevíme.). V průběhu dne se dozvídáme, že někdo bude pravděpodobně muset vyrazit do Chicaga robota vyzvednout, abychom ho měli alespoň den před soutěží. Tato zpráva se naštěstí rychle mění a po nekonečném telefonování a hádání se se skladem robot nasedá na náklaďák a my doufáme v jeho příjezd do zítřejšího rána.
Dnešní den byl pro náš robotický tým velkou cestovatelskou výzvou, protože jsme se přesouvali do USA na naše regionální kolo souěže FRC v Minneapolis.
Na letišti jsme se sešli tradičně brzy ráno, konkrétně ve čtyři hodiny. Po absolvování všech nutných kontrol jsme podle plánu odstartovali směr Amsterdam. V nizozemské metropoli jsme měli dostatek času na občerstvení, než jsme se vydali na další let. Tentokrát se však objevil menší skluz v rozpisu, a tak jsme se zpozdili o hodinu.
Krátce před polednem jsme konečně vzlétli přes Atlantik. Po dlouhém letu jsme dorazili do USA v osm hodin evropského času. Jakmile jsme se dostali z letiště, zamířili jsme rovnou na školu Breck, kde jsme se pustili do příprav na soutěž. Zde jsme sestavili naši přenosnou dílnu, kterou si vezmeme s sebou na soutěž, aby nám poskytla zázemí pro práci na robotovi.
Bohužel, robot se k nám zatím nedostal, protože ustrnul na celnici v Chicagu. Musíme tedy vyčkat, než se k nám dostane a budeme na něm moci opět pracovat.
Navzdory těmto komplikacím jsme plni energie a těšíme se na nadcházející soutěžové dny!