Soutěžní deník

Ameriko, tady nás máš

Den první: Dobré poledne!

Zatímco náš robot už má dávno cestu za sebou, my jsme dnes, 27. 3. vstali ve 3 ráno, abychom se dostali na náš let. To abychom prošli kontrolami, letadlo odletělo až po šesté. V letadle přes Evropu jsme viděli východ slunce a snídali v Amsterdamu. Po mnohých dalších prohlídkách včetně těch náhodných a namátkových jsme se posadili do letadla přes Atlantik a poté už nás čekalo nekonečné poledne. Každou hodinu jsme přeletěli do jiného časového pásma, a tak jsme se oproti slunci nepohnuli takřka vůbec. Výsledkem bylo nekonečné poledne, kdy jsme doletěli po devíti hodinách ale bylo teprve půl jedné. Zahálení a odpočinek ale nepatří do slovníku správného robotika, a tak byly naše první kroky rovnou na Breck do dílny, kde jsme započali vybalení a opětné sestavení robota. Transport napáchal pár škod, ale rozhodně méně než minulý rok a po pár úpravách už jsme zpět na cestě. Znovusestavení robota a implementace veškeré elektroniky, která musela být odstraněna kvůli přepravě se odehrála právě dnes.

Den druhý: Jedeme!

Hned ráno jsme se pustili do dalších oprav robota, abychom ho uvedli do stejného nebo ideálně lepšího stavu, než byl před odletem. Hlavní práce probíhaly na elektromontáži a zdvihacím systému ramen, které potřebovaly trochu osvěžení pro vyšší kompatibilitu a upravení několika nedostatků, které se ukázaly po dekonstrukci spojené s přepravou. Práci jsme prováděli na stolku na chodbě vedle hlavní dílny týmu Stampede #3630, vlastního týmu školy Breck, která nám poskytuje zázemí v době soutěže. Hned po obědě jsme dodělali poslední úpravy a přesunuli robota do field houseu, tedy tělocvičny, kde velmi úspěšně začalo testování. Kód, ačkoliv mu nebylo dáno tolik pozornosti, funguje výborně a jediné, co je na něm potřeba pilovat, je ta část, kde musí robot fungovat kompletně bez ovládání jedním z řidičů. Té říkáme autonomus. Řidiči dostali šanci si robota pořádně ozkoušet a zjistit, co tak dokáže a kde jsou nedostatky pro možnou úpravu. Také se můžeme poprvé podívat na potenciální herní strategii a vymyslet, jak bychom asi měli na soutěži postupovat pro maximální počet bodů. 

Den třetí - To půjde!

Od samého rána jsme byli na nohou v tělocvičně, kde probíhalo naše hlavní předsoutěžní testování. Zítra už se budeme činit ve Williams aréně - Minnesotském univerzitním stadionu - na samotné soutěži. Dnes byla tak poslední možnost dělat celkové přestavby robota tak, abychom byli zítra "ready". Také jsme sestavili "bumpery", které slouží i pro barevné odlišení týmů při soutěži. Při testování jsme se setkali s vícero problémy, což nám dalo náhled do reality soutěže, kde budeme také asi muset robota opravovat. Vše bylo ale v rychlosti spraveno a nestalo se vůbec nic, na co bychom nebyli pečlivě připraveni. Naopak začal po dnešním dni zavládat opatrný optimismus. Lze až říct, že máme toho nejlepšího robota, kterého jsme kdy sestavili, že ho umíme ovládat a že máme šanci se dostat do sobotních play off. Ty vysvětlím v budoucím vstupu; prozatím stačí vědět, že by to byl pro nás obrovský úspěch a že je to opravdu možné. Den jsme zakončili odvezením robota z naší improvizované dílny na chodbě do auta, sestavili vozík, který nám usnadní úpravy robota na soutěži a odvezli vše potřebné na místo zítřejšího dění. Tam jsme se hodlali vydat už tak půl šesté večer, ale dostali jsme se tam pořádně až o půl osmé, což bylo vzhledem k zavíračce v 8 celkem nepříjemné. Co jsme ale nezvládli dnes, budeme mít šanci dokončit zítra. 

Den čtvrtý - Ticho před bouří

Spaní je pro slabé. Alespoň FRC si to očividně myslí, jelikož dali soutěž již od rána, a tak jsme všichni museli být v půl sedmé na nohou a připraveni na dlouhý den tréninků a taktiky. Vešli jsme do Williams arény, která je rozdělená na wrestling a basketbal. V té menší - wrestlingové - hale máme takzvané "pity", kde přestavujeme robota. Máme tam kompletně unikátní "double-pit", protože máme náš pit spojený s tím od Brecku, abychom mohli sdílet součástky. V pitu je vždy plno, jelikož je maličký a probíhá tam tlačenice všech mechaniků i programátorů. Mnozí proto zaujali pozici v tribunách arény, kde je výhled na celou arénu a odkud se plánuje taktika, píše tento deník i odpočívá. Z té vždy i s robotem projedeme chodbou do hlavní - basketové - arény. Tam se odehrává samotné soutěžení. Týmy tam vždy přijedou a připraví se na místa. Dva řidiči a jeden koordinátor (pověřený děláním rozhodnutí) si stoupnou k řídícímu panelu a připraví si počítač a ovladače, mechanik s human playerem postaví robota na hřiště a správně ho nastaví, human player poté jde k dávkovači na herní díly a mechanik odveze vozík na robota na stranu. Fotograf zatím zaujme pozici ve vyznačeném media hledišti. Po patnácti sekundách autonomní jízdy, kdy robot funguje kompletně sám, ho dvě a čtvrt minuty řídí řidiči, zatímco human player postupně dávkuje herní prvky co nejblíže robotovi (ale jen jak mu pravidla dovolí). Provedli jsme již pouze symbolické odhlasování odsouhlasení jména letošního robota. Dostal jméno Zkřivan, jelikož je komicky zkřivený ať už s ním děláme cokoliv. Na výkon to ale nemá sebemenší efekt, naopak by bez této anomálie bylo těžší s ním manévrovat. První tréninkový zápas skončil výborně, Zkřivan získal sám 31 bodů a dohromady to stačilo na výhru, druhý zápas moc nevyšel, ale v tom třetím jsme opět hráli výborně a optimismus ohledně soutěže se začíná vymykat kontrole. Ironicky největší problémy se vyskytly až po tréninkových kolech. Ihned po nich jsme začali již poněkolikáté opravovat osu ramen, jedná se o nejvytíženější část robota a údržbu vyžaduje permanentně. Museli jsme ale vyměnit několik ozubených kol a na chvíli odmontovat motory. Následně jsme rychle po sobě rozbili nýtovačku, zranili se navzájem gumovou trubicí a přestřihali provázek bez toho, abychom měli jakoukoliv náhradu. Na soutěži jsme ale zůstali až do osmi večer, takže jsme měli čas všechno (kromě provázku) opravit a těšit se na další den.

Den pátý - Taháme!

Včerejší vstávání očividně FRC nestačilo a dnes se jede ještě o hodinu dříve. Od samého rána kutíme v pitu, ale už jsou to jen lehká utahování šroubů a doplňování pojišťovacích destiček. Celou soutěž jsme odstartovali zpíváním hymny České republiky, která se zpívá před tou americkou a pak už se šlo rovnou do boje. První zápas pomalu nemohl dopadnout lépe, dali jsme 79 bodů jako aliance třech týmů, z čehož prakticky polovina byl Zkřivan a získali jsme 3 důležité ranking body. Hned poté nám ale zlomil srdce zápas, kde jsme měli v alianci tým Stampede z Brecku a tým Armada. Neskutečně jsme si věřili na 4 ranking body, ale nakonec jsme odešli s prázdnou. Nám se zasekly ramena a nemohly nic dávat na nejvyšší příčky, zatímco Stampede nebyl připravený nic dávat na prostřední. Výsledkem byla totální absence takzvaných linků, které jsou klíčové pro výhru (2 ranking body) a za které se udílí jeden další bonusový ranking bod. Aby toho nebylo málo, Armada neudělala vůbec nic a nakonec se nám ani nevydařilo balancovat na parkovací desce, takže jsme odešli kompletně s prázdnou. Náladu nám zvedla třetí hra, kde jsme obdrželi 3 ranking body po hře s 85 body, z čehož téměř polovina jsme byli my, ale hned poté jsme měli 2 bezbodové zápasy. Náš robot si vždy vedl dobře, ale ne dostatečně na to, aby z toho něco bylo, jelikož na ranking body je potřeba spolupráce všech robotů. Poté se navrátilo naše štěstí na spoluhráče a vytáhli jsme si nejlepšího robota, se kterým jsme to dotáhli na 129 bodů a 4 celé ranking body. Tím tak naše štěstí ale skončilo a od tohoto bodu už jsme na bonusové body za linky ani parking nedosáhli. Ukázali jsme se ale v relativně dobrém světle a udrželi šanci naživu. Přes den bylo na soutěži vícero stánků různých společností včetně amerického letectva, od kterých jsme dostali několik suvenýrů na cestu do Prahy.

Den šestý - smůla na patách

Po pátém dni už jsme tušili, že letos nemáme zdaleka takovou pomoc od ostatních týmů jako minule. Před námi byly už jen 3 zápasy a v nich ani jeden z těch "top" týmů v soutěži. Naše jediná šance byla dát ostatním týmům instrukce náš neotravovat a jít si vytáhnout všechny statistiky individuálních týmů. V prvním zápase jsme byli v tomto úspěšní a dokonce vyhráli, poté ale přišel nejvíce frustrující zápas vůbec. Hráli jsme s týmy, které nás přesvědčovaly, že umí dát 6 herních prvků každý. Hra ale přišla a nejen, že ani jeden z nich nedal prakticky nic, stáli nám permanentně v cestě a připravili nás o cca čtvrtinu zápasu tím, že absurdně dlouhou dobu sbírali herní prvky a nenechaly nás projet. V poslední hře jsme měli ok spoluhráče, ale ani to vůbec nestačilo na solidní výsledek. Výběr aliancí na play-off přišel a my jsme si sedli na tribuny a doufali v zázrak. Ten ale nepřišel a přestože se náš robot zlepšil o nepředstavitelně moc od obtížného posledního roku, náš výsledek se kvůli rozdílným spoluhráčům vůbec nezměnil. 33. z 61. Rozebrali jsme robota, rozdělili věci na přenos zpět domů a zabalili náš pit, dokoukali zbytek soutěže, kde se našim přátelům z Brecku nepovedlo ani napodruhé se dostat do celosvětového finále a sdílí tak naše zklamání z výsledku. To nejdůležitější se ale nezměnilo. Náš robot zaskočil mnohé a to, co jsme dokázali proti týmům s větším rozpočtem a lepšími podmínkami, je ohromující. Za to si všichni zaslouží pořádnou pochvalu. Není žádný důvod, proč se nedívat na příští sezónu s nadšením a plni očekávání. Letos to byla také derniéra pro letošní oktavány, kteří nás opouští, a bez kterých bychom to rozhodně nedokázali. Není důvod smutnit, noví kvintáni je zajisté plně nahradí.