16. 4. Den první - Cestou necestou

Naše cesta se velmi rychle zkomplikovala. Kvůli špatnému počasí byly omezené místa na přílet na obvykle přeplněné Heathrow, což znamenalo odlet o téměř hodinu později než byl původní plán. Když už jsme konečně dorazili, paní na security nás poslala rovnou pryč, že nemáme šanci stihnout náš navazující let. 

Naštěstí jsme sehnali další let již o pět a půl hodiny později, na který jsme se zázračně vešli všichni. Značnou část dne jsme tak strávili na letišti v Londýně a odletěli až odpoledne. Ani let do Houstonu se neobešel bez trablů. Narozdíl od obou transatlantických letů před týdnem jsme tentokrát místo větru do zad museli čelit nepříjemným kolmým větrům, kvůli kterým nám let trval celých 11 a půl hodiny. Doletěli jsme tak až v osm amerického času, což pro nás bylo přes 24 hodin od momentu, kdy jsme museli vstávat. Kvůli značné únavě už jsme ani neměli sílu být naštváni na to, že nám vyjma dvou nepřiletěly naše kufry. Značně odlehčeni jsme se vydali na přelidněný autobus do centra, který jsme sdíleli místa s lokální pracující populací a poznali tak Ameriku ze zase trochu jiného úhlu pohledu. Po autobusu jsme ještě využili místní tramvaj, a ta nás už dostala skoro až k našemu ubytování. Tam jsme dorazili 4 hodiny po dosednutí letadla, takže už jsme měli cesty až po krk a po půlnoci vstoupili do našeho ubytování. I to pro nás mělo překvapení. Naše pokoje pro pět mají jenom dvě manželské postele. Zdrcení strastiplnou cestou jsme ulehli a spali až do rána.

17. 4. Den druhý - Jsme ready

Hned z rána jsme se jali vyrazit na nákupy. Naštěstí je naše ubytování přímo u spousty obchodů, a tak jsme to měli blízko. Ti z nás bez kufrů si koupili oblečení na den a k tomu spoustu jídla na přežití týdne. Po poledni jsme vyrazili do arény, která se kapacitně nedá vůbec srovnávat s tím, na co jsme zvyklí z Minneapolis. Je tam 8 hřišť vedle sebe a k tomu ještě všechny naše stáje neboli pity. Znovu jsme se shledali s naším robotem Honzou a vyzkoušeli si ho před prvním zkušebním zápasem. Ten se také vyvedl, naše automatická fáze se čtyřmi herními prvky se i nadále zdá býti velkou předností, takže se mezi ostatními neztratíme. Přesto je vidět nárůst kvality oproti soutěži v Minneapolis. Tady už jsou opravdu jen ti nejlepší z nejlepších. Relativně spokojení jsme se odebrali zpět na ubytování.

18. 4. Den třetí - Se ctí

Po rychlé snídani jsme se odebrali rovnou do arény. Tam nás dnes čekalo prvních 5 kvalifikačních zápasů. Naším cílem je skončit v nejlepších 32, což by nám dalo nejlepší šance pro další postup. Budeme ale rádi za jakékoliv výsledky a na finále jsme se přijeli spíše zůčastnit, než-li vyhrát. První hra rovnou patřila mezi ty vydařenější, nasbírali jsme úctyhodný počet bodů a vystřelili tak celou naši alianci k celkovým 85, což stanovilo doposud nejlepší výsledek naší aliance a usadilo nás na komfortní jedenácté místo. O to jsme pochopitelně přišli hned záhy, ale ten příjemný pocit vysoké pozice nás hřál i nadále. Po pár nepříjemných prohrách a technických problémech nám zvedla náladu naše bez debat nejlepší hra letošní sezóny, možná vůbec. Náš robot sám o sobě skóroval rekordních 50 bodů v zápase, kde se podařilo snad všechno. Za naši alianci to bylo 117 bodů a k tomu plný počet tabulkových bodů včetně "přídavku" za více jak 21 vstřelených herních prvků a bonus za vzorně zvládnuté lezení. Tento zápas bude na roky dopředu jasným vzorem toho, co dokázalo patnáct středoškoláků v dílně ve staré učebně výtvarky vytvořit za světoborné inženýrské dílo s pár starými díly týmu z Brecku, podporou PORGu i sponzorů a hlavně spoustou dřiny a pracovních odpolední a víkendů. Automatická fáze s 22 body je na šampionátu nadále suverénní a náš originální design střelby i lezení opět nezklamal. Robot Honza je prostě dříč a teď to vidělo desetitisícové publikum z ochozů stadionu.

19. 4. Den čtvrtý - Nadlidský výkon

Do arény jsme se přesunuli již časně z rána, budíčky zněly již dlouho před šestou hodinou ranní. Cíl byl jasný, dostat robota do co nejlepší formy hned na první zápas, jelikož právě ten může přinést potřebné body na úctyhodnou pozici. Na konci dnešního dne budou známy všechny výsledky kvalifikačního kola finále šampionátu a pro nás jde o situaci teď nebo nikdy. Všichni jsme si vědomi toho, že takhle výborného robota od konstrukce až po kód jsme postavili poprvé a není žádná garance, že by se taková pocta mohla opakovat častěji v nadcházejících letech. 

Naše píle a časné vstávání se vyplatilo hned v již zmíněném prvním zápase. Ostatní týmy totiž viděli náš nadmíru podařený 117bodový zápas a rozhodly se taktiku zopakovat. Po naší krásné automatické fázi s ikonickými čtyřmi herními prvky vstřelenými do digestoř připomíající branky jsme zaujali lehké vedení, ale udržet si ho byl těžký boj. Proti nám stál totiž doposud nejlepší tým celé kvalifikace, a ten si brousil zuby na nejen další výhru do sbírky, ale také pokoření doposud rekordního počtu bodů - 135. Ostatní roboti naší aliance se tak seběhly před dávkovač herních prvků a začaly je hbitě přehazovat přes celou hrací plochu až k našemu robotovi, který byl umístěn vedle poštovní schránku připomínající branky a jeden po druhém začal vkládat herní prvky dovnitř. Když bylo dostatečně naspořených prvků, aktivoval se moment zvýšených bodů, kdy dostáváme za každý vstřelený herní prvek stejně bodů jako v úvodní automatické fázi. V tomto krátkém časovém úseku se nám vždy podařilo obnovit svůj náskok nad soupeřem a posunout se tak výš a výš co se týče celkového bodového zisku. Po několika opakováních tohoto cyklu byl čas na lezení. Všichni roboti vylezli naráz a nám soutěžícím už bylo jasné, že jsme docílili obdivuhodného výsledku. Po přezkoumání rozhodčími na výsledkové tabuli stálo skóre 150 - 130. Nejen, že se protivník dostal proklatě blízko poražení dosavadního celkového rekordu bodů, my jsme i tak vyhráli a u toho nastavili rekord nový a o celých patnáct bodů vyšší. Bujaré oslavy už přímo na herním poli by nám odpustil i ten nejpřísnější z přihlížejících, jelikož jsme sesadili lídra z trůnu a to ve velkolepém stylu. Náš robot Honza z toho sám skóroval celých 73 bodů, což je výkon hodný zarámování a vyvěšení v dílně po našem návratu. 

Najednou to všichni vědí. My jsme ti, co dali těch 150. Ráno jsme zakončili těsnou prohrou, ale odpoledne jsme se naladili zpět na vítěznou vlnu, a to včetně dalšího 100+bodového výkonu. Bohužel už to robot cítil v kostech a pár věcí se na něm za soutěž rozbilo. Všech osm baterií, co jsme měli s sebou, bylo vyšťavených na minimum a "servali" jsme i motor a pár šroubů k tomu. To je ale malá cena za ty reprezentativní výkony, a že jich bylo. Když jsme za sebe nechali mluvit výkony na herním poli, tak jsme toho nelitovali. Po celý den nám kolem našeho "pitu" - zázemí - scházeli členové nejrůznejších týmů s otázkami nebo jen chutí si popovídat. Svou popularitu z Minneapolis jsme si přivezli i na finále a podporu nám vyslovili i někteří přihlížející, kteří společně s námi skandovali zkratku R.U.R. před našimi zápasy. Naši bezpochyb zaslouženou spokojenost jsme zvěčnili přímo na robotovi, který byl podepsán členy týmu a slavnostně překřtěn na Přemysla Otakara druhého, krále železného a zlatého. Den jsme zakončili na 43. místě z téměř 80 týmů. To není v obklopení mistrů regionů vůbec špatný výsledek a dokázali jsme, že jsme nepřijeli státní vlajce vystavené v pitu dělat ostudu.

Dost možná jsme odehráli svůj poslední zápas na turnaji. Kvalifikace je za námi a 43. místo je moc hluboko na to, aby o nás týmy uvažovaly jako o možných partnerech na vyřazovací části. Večer jsme ale obdrželi nové informace od "scoutů", kteří sledovali všechny zápasy a sepisovali každý bod turnaje. Od jejich finálních statistik jsme se dozvěděli, že máme osmou nejlepší automatickou fázi a šestnáctý nejlepší bodový zisk z přítomných robotů. Kdyby tuhle statistiku viděl někdo z vybírajících týmů, nejspíše by minimálně uvážíli začlenění našeho robota do jejich aliance do pavouka. My už se můžeme leda modlit a doufat, že nám zítra draft týmů přinese alespoň jednu další hru, než se se sezonou 2024 naposledy rozloučíme.

20. 4. Den pátý - Diváci

Ani den pátý neznamenal výjimku z brzkého vstávání. Již brzy ráno se vybíraly aliance na vyřazovací fázi. Naše šance na postup byly velmi nízké, ale nechtěli jsme nic nechat náhodě. Sledovali jsme každý vybraný tým až do posledního, kdy bylo jasné, že nám v play-off nezbylo místo. Robota jsme odvezli i s naší jedinou převezenou bednou z pitu zpátky do dodávky směr Minneapolis, kde nám bedna zůstane na příští sezónu a robot bude přeložen na let domů. Postupně jsme pouklízeli pit a sledovali ostatní zápasy turnaje.